Očkování

Očkování je nejdůležitější opatření v boji proti infekčním onemocněním. Princip spočívá v podání očkovací látky do organismu, který si následně vytvoří ochranné protilátky. Ty pak chrání člověka před mikroorganismy, které by neočkovanému jedinci způsobily onemocnění. Vakcína sama nemůže způsobit onemocnění, protože obsahuje pouze neživé či oslabené mikroorganismy nebo jen jejich části. Tabulka ukazuje doporučený kalendář očkování pro všechny děti. Dětský lékař navrhne přesné načasování nejvhodnější pro jednotlivá očkování. Kalendář se změní, jestliže je dítě nedostatečně očkované nebo trpí vážnou chorobou.

 O č k o v á n í   p r o v á d ě n á   n a   v y ž á d á n í:  

Očkování proti virové hepatitidě A

Nákaza se šíří fekálně – orální cestou většinou těsným stykem v dětských kolektivech nebo v rodině. U dětí do 5 let probíhá onemocnění většinou bezpříznakově, u starších dětí a dospělých nechutenství, bolesti v pravém podžebří, bolesti kloubů, zvýšená teplota. Později dochází k zežloutnutí bělma očí a kůže – žloutence. Onemocnění se léčí na infekčních odděleních, rekonvalescene může trvat několik měsíců až rok.  

Očkování proti klíšťové encefalitidě

Klíšťovou encefalitidu přenášejí klíšťata. Je to těžké onemocnění nervového systému. Klíšťová encefalitida je nemocí věku – to znamená, že u velmi malých dětí probíhá onemocnění většinou velmi lehce. U dětí starších a dospělých se za 7 – 14 dní po přisátí klíštěte objeví chřipkovité příznaky (teplota, bolesti hlavy, kloubů, svalů). Potom se stav upraví a onemocnění dál nepostupuje. Jindy po uplynutí několika dnů dojde ke zhoršení stavu, nemocný má horečku, silné bolesti hlavy, zvrací, mohou se objevit poruchy spánku nebo vědomí. U části nemocných mohou po uzdravení zůstat následky – obrny. Proti klíšťové encefalitidě neexistuje dosud účinná léčba. Ochranu poskytuje pouze preventivní očkování.
Očkovací látka je určena pro děti od jednoho roku a pro dospělé. Základní očkování tvoří tři dávky a přeočkovává se každé tři roky jednou dávkou vakcíny.  

Očkování proti pneumokokovým nákazám

Pneumokokové infekce, jako např. zápal plic, zánět mozkových blan a sepse ("infekční otrava krve") u malých dětí nebo starších osob, vyvolává bakterie Streptococcus pneumoniae, neboli Pneumococcus. Tato infekce se přenáší obvykle kapénkovým způsobem nebo vzniká jako vnitřní infekce u bacilonosiče, u kterého došlo k oslabení imunitního systému a k vytvoření vhodných podmínek pro rozmnožení této bakterie a vzniku infekce. Doba inkubace nákazy se odhaduje na 1-3 dny. Zdrojem infekce je nemocný člověk s pneumokokovou infekcí nebo bacilonosič. Složitost a komplikace pneumokokové infekce spočívá v tom, že ji způsobuje několik odlišných druhů téže bakterie, tj. pneumokoka. Proto teprve až od 70. let minulého století se používá k prevenci této infekce očkování.
Očkování vakcinou proti infekcím vyvolaným Streptoccocem pneumonie je vhodné v kojeneckém věku od 9. týdne do pěti let věku.  

Očkování proti planým neštovicím

Onemocnění planými neštovicemi představuje velký problém, protože onemocní většina dětské populace. Onemocnění se šíří vzduchem (kapénková infekce) a také kontaktem s nemocným člověkem. Projevuje se vyrážkou, která se objeví nejpozději do 21 dnů po nákaze. Pak se nová vyrážka vysévá ve vlnách po dobu 2 – 6 dnů. Na kůži jsou různá stádia – pupínky, stroupky. U zdravých dětí probíhá onemocnění zpravidla bez komplikací. U dospělých je průběh onemocnění těžší a častěji vznikají komplikace (encefalitida, intersticiální varicelová pneumonie). Velmi nebezpečné je onemocnění matky poslední 2 týdny před porodem.  

Očkování proti meningokokovým nákazám

Meningokoková onemocnění se šíří kapénkovou infekcí, to znamená vzduchem (mluvení, kašlání, kýchání) anebo předměty, které jsou potřísněné hlenem. Zdrojem onemocnění je vždy nemocný člověk nebo bacilonosič. Meningokoková onemocnění způsobují bakterie Neisseria meningitidis, které existují v několika podobách označených skupinami A, B, C apod. V Evropě působí především meningokoky skupin A, B a C, z nichž bakterie skupiny B a C se vyskytují častěji. Nejčastěji onemocní děti do 4 let a pak děti 15 – 20 leté. Riziko nákazy stoupá pobytem v uzavřených místnostech s větším množstvím lidí – např. diskotéky, tábory, internáty apod.
Přestože v České republice jsou zaznamenávány meningokokové nákazy vyvolané skupinami C a B a v ojedinělých případech i skupinou A, epidemie se u nás nevyskytují.

Očkování proti meningokokovým nákazám skupin A a C provádí u lidí, kteří si toto očkování vyžádají.  

Očkování proti rotavirovým nákazám

Dětský průjem je způsoben nejčastěji rotavirovou infekcí (40%). Rozhodující způsob šíření je orofekální přenos nebo přenos prostřednictvím kontaminovaných předmětů. Inkubace probíhá obvykle do 48 hodin. Tato infekce se nejčastěji šíří v porodnicích, kojeneckých odděleních a dětských ústavech, v jeslích nebo mateřských školách. Vyšší výskyt se zpravidla zaznamenává v zimních měsících.  

Očkování proti chřipce

Chřipka je vysoce nakažlivé a rychle se šířící virové onemocnění. Každoročně postihuje statisíce osob všech věkových skupin. Chřipka má sezónní charakter, vykytuje se většinou v zimě a začátkem jara. Zdrojem nákazy je člověk, k přenosu dochází kapénkovou nákazou. Virus proniká do těla nosohltanem a během dvou až tří dnů se projeví příznaky nemoci, horečka 38-40°C, zimnice, bolesti hlavy, svalů a kloubů a celková slabost. U starších, oslabených nebo chronicky nemocných osob může vyvolat zápal plic, postižení srdečního svalu nebo nervové tkáně.
Očkování probíhá od září do listopadu.
Na každou sezónu se připravuje jiná očkovací látka, protože virus chřipky se stále mění.
Očkování se musí každým rokem opakovat.  

Očkování proti lidským papilomavirům (HPV)

Zhoubné nádorové onemocnění, karcinom děložního čípku nebo také hrdla děložního je celosvětově jednou z nejčastějších příčin úmrtí žen v důsledku nádorového onemocnění. Podle zdravotnické ročenky v posledních letech ročně lékaři v České republice diagnostikují přes 1000 nových případů a ročně na tuto diagnózu zemře přibližně 400 pacientek, přičemž rozdíl oproti západoevropským zemím je téměř dvojnásobný a nijak se nezmenšuje.
Současně je ale karcinom děložního čípku onemocnění, u kterého je známa hlavní příčina vzniku – infekce lidskými papillomaviry – i některé další rizikové faktory. Je to onemocnění, které se vyvíjí z klinicky dobře zachytitelných a léčitelných prekancerózních stádií. Infekce genitálního traktu lidskými papillomaviry je klasifikována jako nejrozšířenější sexuálně přenosné onemocnění. Zatímco byla nalezena jejich přítomnost v mužském urogenitálním traktu bez toho, že by byla dosud prokázána souvislost se vznikem nádorového onemocnění (lze si tedy představit orgány mužského urogenitálního traktu jako zdroj infekce), jejich přítomnost v genitálním traktu žen jednoznačně za určitých podmínek iniciuje vznik onemocnění, které se může postupně vyvinout až v invazivní metastazující karcinom.
Možnost prevence dává naději na včasné odhalení a léčbu tohoto onemocnění.
V rukou lékařů je včasná diagnostika a účinná léčba, avšak prevence je především věcí zodpovědnosti každé ženy za své vlastní zdraví.