ONEMOCNĚNÍ DĚTSKÉHO VĚKU

Alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na běžné látky z okolí – tzv. alergeny. Mezi nejčastější alergeny patří pyly, prach, zvířata, potraviny, hmyzí bodnutí, plísně nebo některé léky.

Typickými projevy alergie jsou svědění kůže a sliznic, vodnatá rýma, kýchání, zánět spojivek nebo zarudlé a slzící oči. V některých případech se mohou objevit vyrážka, kašel nebo zažívací obtíže.

Doporučení:

Základem léčby jsou antihistaminika, která tlumí alergickou reakci. Některé přípravky jsou volně prodejné, jiné předepisuje lékař. Používají se ve formě tablet (např. Zodac, Zyrtec, Xados), kapek, gelů (např. Fenistil gel), očních kapek nebo nosních sprejů – podle typu potíží.

Anafylaxe je závažná, život ohrožující alergická reakce, která postihuje více orgánových systémů najednou – nejčastěji oběhový, dýchací, zažívací a nervový. Může se objevit velmi rychle, obvykle do dvou hodin po kontaktu s alergenem, jako je například hmyzí bodnutí, potravina nebo lék.

Projevy mohou zahrnovat svědění kůže a sliznic, zarudnutí, otok jazyka nebo hrtanu, dušnost, zvracení, závratě až poruchy vědomí

První pomoc:

Anafylaxe vyžaduje okamžitou první pomoc. Pokud jsou k dispozici, podávají se antihistaminika, léky na dýchací obtíže (např. Ventolin) a kortikosteroidy. Zároveň je nutné okamžitě volat záchrannou službu na čísle 155 (nebo 112).

Dítě, které už někdy prodělalo anafylaktickou reakci, by mělo vždy nosit pohotovostní adrenalinové pero. U dětí do 25 kg se používá EpiPen Jr s obsahem 0,15 mg adrenalinu, u dětí nad 25 kg klasický EpiPen s dávkou 0,3 mg.

Fakta o anafylaxi

Astma je chronické zánětlivé onemocnění průdušek, na jehož vzniku se podílí genetické faktory i vlivy zevního prostředí, jako jsou alergeny, infekce nebo znečištěné ovzduší. Jde o nejčastější chronické onemocnění v dětském věku – v České republice postihuje přibližně každé desáté dítě.

Typickými příznaky jsou opakovaný dráždivý kašel, zejména v noci, pískoty při výdechu, pocit dušnosti nebo tlak na hrudi. Během astmatického záchvatu může být dýchání výrazně omezené a dítě potřebuje okamžitou pomoc.

První pomoc:

Jako první pomoc volíme Ventolin (u malých dětí aplikujeme vždy přes spacer – aerochamber), kortikoidy – dle lékařského doporučení.

Aerochamber – návod k použití

Aspirace cizího tělesa znamená vdechnutí pevného nebo kapalného materiálu do dýchacích cest. Nejčastěji k ní dochází při jídle, hře nebo vdechnutí drobných předmětů. U dětí jde o častý úrazový stav, který může být i život ohrožující, zejména pokud dojde k úplnému zablokování dýchacích cest a následné zástavě dechu a oběhu.

První pomoc:

Nejprve zkontrolujeme dutinu ústní a případné těleso odstraníme. Pokud to lze vyzveme dítě ke kašli. Pokud se stav nezlepšuje, provedeme 5 úderů do zad mezi lopatky. Při neúspěchu můžeme přejít k Heimlichově manévru (stlačování nadbřišku v místě mezi hrudní kostí a pupkem) u dětí nad 1 rok, který můžeme střídat s údery mezi lopatky.

V případě, že dítě nereaguje, nedýchá nebo se zhoršuje jeho stav, je nutné okamžitě zahájit resuscitaci (KPR) a volat záchrannou službu na čísle 155.

Bezvědomí je stav, při kterém člověk nereaguje na vnější podněty a není schopen vnímat okolí. Může být způsobeno úrazem, onemocněním nebo jinou náhlou příhodou a vždy vyžaduje rychlé zhodnocení a zásah.

První pomoc:

Jak postupovat u dětí v bezvědomí nám poslouží pomůcka DrABC.

D – danger, zkontrolujeme, zda se v okolí nevyskytuje nějaké nebezpečí (např. elektrický proud)

R – response – děťátko oslovíme, zatřeseme s ramínkem/patičkou, popř. zkusíme bolestivý podnět (např. přejedeme klouby ruky po hrudní kosti)

A – airways – zajistíme průchodnost dýchacích cest mírným záklonem hlavy. U dětí do 1 roku se při správném záklonu nachází nejvýše nos, u dětí nad 1 rok brada. Následně zkontrolujeme dutinu ústní, zda se v ní nenachází překážka (např. zvratky nebo drobný předmět).

B – breathing – kontrola dýchání, přiložíme ucho k ústům dítěte, zároveň sledujeme zvedající se hrudník a počítáme, kolikrát se dítě během 10 vteřin nadechne (2-3x), pokud dítě dýchá normálně, voláme RZP a dýchání kontrolujeme do jejich příjezdu

C – circulation – pokud dítě dýchá abnormálně nebo nedýchá, voláme RZP a zahajujeme KPR

Důležité je i zajištění tepelného komfortu.

Akutní intoxikace je náhle vzniklá porucha zdraví způsobená požitím nebo jiným kontaktem s biologicky aktivní látkou. U dětí do 10 let bývá nejčastější příčinou otravy náhodné požití volně přístupných léků, pracích nebo čisticích prostředků či chybná medikace. U starších dětí, zejména nad 10 let, může jít také o experimentování s návykovými látkami nebo sebevražedný pokus.

Podezření na otravu vyvolávají příznaky jako náhlá spavost, poruchy chůze, řeči a chování, zvracení, změny velikosti zornic nebo bezvědomí.

První pomoc:

První pomoc spočívá v okamžitém přivolání záchranné služby. Pokud je to možné, připravíme si informace o tom, jakou látku dítě požilo (případně její vzorek), v jakém množství, kdy k tomu došlo a jaké příznaky se objevily. V případech, kdy si nejsme jisti toxicitou látky a dítě zatím nejeví žádné příznaky, je vhodné kontaktovat Toxikologické informační středisko na číslech 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02.

Prevence:

Prevencí intoxikace je především důsledné zajištění domácnosti – léky, čisticí prostředky a jiné nebezpečné látky by měly být mimo dosah dětí. Zároveň je třeba se vyvarovat léčebných omylů, jako je záměna léků, podání léku oběma rodiči, nesprávné dávkování nebo samoléčba dítětem.

Krvácení je únik krve z cévního systému, nejčastěji v důsledku poranění. Může se jednat o povrchové oděrky, hlubší řezné nebo tržné rány, ale i o vnitřní krvácení, které není na první pohled viditelné. U dětí bývá nejčastější zevní krvácení způsobené úrazem.

První pomoc

Při první pomoci je klíčové krvácení co nejrychleji zastavit. Krvácející ránu je třeba ihned stlačit – ideálně v jednorázových rukavicích nebo alespoň pomocí čisté látky. Pokud je k dispozici, použije se tlakový obvaz. Důležité je na ránu vyvíjet nepřetržitý a dostatečný tlak, dokud krvácení nepřestane. V případě silného nebo nepřestávajícího krvácení vždy voláme záchrannou službu.

Kardiopulmonální resuscitace (KPR) je život zachraňující postup, který se provádí při zástavě oběhu – tedy v případě, kdy je dotyčný v bezvědomí a nedýchá normálně. Vždy je nutné okamžitě volat záchrannou službu (155 nebo 112) a ihned zahájit resuscitaci podle věku dítěte.

První pomoc:

Adolescent

U adolescentů (zhruba od věku 12 let výše) postupujeme jako u dospělých. Resuscitujeme v poměru 30 stlačení hrudníku ku 2 vdechům. Před vdechy je nutné zaklonit hlavu pro zprůchodnění dýchacích cest. Hrudník stlačujeme oběma rukama v dolní polovině hrudní kosti, do hloubky přibližně 5 cm, frekvencí 100–120 stlačení za minutu. Paže držíme natažené, po každém stlačení necháme hrudník vrátit zpět. Pokud je to možné, po dvou minutách se při resuscitaci střídáme s dalším zachráncem.

Dítě nad 1 rok

U dětí od 1 do 12 let jsou dvě hlavní odlišnosti: resuscitaci začínáme 5 úvodními vdechy a poté pokračujeme v poměru 15 stlačení ku 2 vdechům. Hrudník stlačujeme jednou rukou, opět v dolní polovině hrudní kosti, frekvencí 100–120/min.

Dítě do 1 roku

U kojenců do 1 roku věku se hlavička nezaklání do záklonu jako u starších dětí, ale pouze do tzv. „čichací polohy“ – tedy tak, aby nos byl nejvýše. Resuscitaci opět zahajujeme 5 úvodními vdechy, poté pokračujeme v poměru 15:2. Hrudník stlačujeme dvěma prsty (nejčastěji dvěma palci v objetí hrudníku) přibližně ve středu hrudníku.

Co je to AED?

Křeče jsou stavy, při kterých dochází k opakovaným nebo déle trvajícím stahům svalstva. V dětském věku mohou být projevem různých onemocnění, jako jsou febrilní křeče, epilepsie, intoxikace, snížená hladina cukru v krvi (hypoglykémie), zánět mozku (encefalitida) a další. Křeče mohou mít různou podobu – od drobných záškubů končetin až po celotělové křeče, které jsou často provázeny poruchou vědomí.

V případě křečí spojených s poruchou vědomí je vždy nutné okamžitě přivolat záchrannou službu. Dítě umístíme do bezpečné polohy na bok, zabráníme poranění hlavy a sledujeme dýchání. Nezasahujeme do úst a nesnažíme se křeče násilně zastavit.

U dětí do 5 let jsou časté tzv. febrilní křeče, které vznikají při rychlém vzestupu tělesné teploty během virového nebo bakteriálního onemocnění. Při jejich výskytu je vhodné kontaktovat pediatra a podat dítěti lék na snížení horečky (antipyretikum), případně se obrátit na lékařskou pohotovostní službu.

Popáleniny jsou úrazy způsobené působením vysoké teploty (např. opařením), chemikáliemi, elektrickým proudem nebo slunečním či jiným zářením. V dětském věku jsou popáleniny časté zejména v domácnosti – například od horkých tekutin, žehliček nebo sporáků.

Podle závažnosti rozlišujeme tři stupně popálenin:

Popálenina 1. stupně postihuje pouze povrchové vrstvy kůže. Projevuje se zarudnutím, bolestivostí a otokem. Takové poranění lze ošetřit doma – nejdůležitější je co nejdříve zchladit postižené místo proudem studené (ne ledové) vody po dobu alespoň 10–20 minut.

Popáleniny 2. a 3. stupně jsou hlubší a vážnější, mohou se tvořit puchýře nebo dochází ke ztrátě kožní vrstvy. Vyžadují okamžité přivolání záchranné služby. Do příjezdu lze postižené místo opatrně chladit, ale je třeba zabránit podchlazení dítěte.

Před chlazením je třeba:

• Sundat předměty: odstranit prsteny, náramky, hodinky – dokud postižené místo nenateče.
• Sundat oděv: svléknout oděv, který není přilepený k pokožce. Přilepený oděv neodstraňovat, aby nedošlo k dalšímu poškození.

Zvlášť nebezpečné jsou popáleniny v oblasti obličeje, rukou, nohou, hýždí a genitálií, nebo pokud je postiženo větší procento těla. V takových případech je vždy nutné vyhledat lékařské ošetření, i když se poranění na první pohled nemusí zdát vážné.

Děti jsou na vysoké teploty citlivější než dospělí, protože ještě nemají plně vyvinutý systém termoregulace. Snadno tak dochází k přehřátí organismu, které může mít závažné zdravotní důsledky. Rozlišujeme dva typy těchto stavů – úžeh a úpal.

Pozor na ponechání dítěte v automobilu či na přehřátí organismu u sportovní aktivity!!!

Tonutí je u dětí jednou z nejčastějších příčin, proč je v přednemocniční péči nutné zahájit kardiopulmonální resuscitaci (KPR). Nejrizikovější věkovou skupinou jsou děti ve věku od 1 do 4 let.

První pomoc:

Tonoucí dítě je nutné co nejrychleji dostat z vody a zajistit mu tepelný komfort. Další postup viz. bezvědomí a KPR (vždy zahajujeme 5 iniciálními vdechy).

Během koupání by měly být děti stále pod dohledem. Je nutné pamatovat na to, že k topení může dojít i v relativně malém množství vody!!

Úrazy hlavy jsou u dětí poměrně časté a vznikají působením mechanického násilí, například při pádu nebo nárazu. I když někdy jde o lehčí poranění, je důležité sledovat varovné příznaky, které mohou naznačovat vážnější stav, jako je otřes mozku.

Mezi tyto příznaky patří bezvědomí, silná bolest hlavy, zmatenost či dezorientace, nevolnost, zvracení, motání hlavy nebo potíže s udržením stability a rovnováhy. Pokud některý z těchto příznaků zaznamenáte, je nutné co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc.

Do příjezdu záchranné služby s dítětem komunikujte, nenechte ho usnout a nepodávejte mu žádné jídlo ani pití.

Akutní laryngitida je akutní zánět dýchacích cest většinou virového původu s otokem v podhlasivkové oblasti hrtanu.

Nejčastěji postihuje děti mezi 6. a 36. měsícem věku s nejvyšším výskytem v chladných měsících roku. Vzniká náhle z plného zdraví, typicky v noci. Projevuje se nádechovou dušností a tzv. štěkavým kašlem.

První pomoc:

Děťátko zabalíme do deky a necháme ho dýchat chladný vzduch (zvenku, v domácnosti otevřená lednice, mrazák…). Jedná-li se o opakovaný problém a máme k dispozici léky od lékaře (nejčastěji kortikoidy ve formě čípku), můžeme je podat. Pokud se stav dále zhoršuje ztíženým dýcháním, hlavně v nádechu, vyhledáme lékaře či zavoláme RZP.

Důležité je odlišit tento stav od epiglotitidy, kdy má dítě obvykle horečku, bojí se kašlat pro bolest v krku, z úst mu vytékají sliny, nechce se položit na záda, špatně dýchá. V tomto případě voláme RZP okamžitě a dítě nikdy nepokládáme na záda. Při dodržení základního očkování hexavakcínami je riziko tohoto onemocnění minimální.

Černý nebo také dávivý kašel je vysoce nakažlivá kapénková bakteriální infekce.

Mezi počáteční příznaky mohou patřit mírné teploty, lehký kašel a rýma, které se objevují 7-10-21 dní po nakažení. Později se rozvíjejí častější záchvaty kokrhavého kašle často spojené s dávením 5-20x denně obzvláště v nočních hodinách.

Doporučení:           

Při nezlepšujících symptomech je doporučeno vyhledat lékaře, který dle kliniky určí ev. další diagnostiku a léčbu.

Prevence:

Pravidelné očkování kojenců: hexavakcínami (od 9. týdne), pravidelné přeočkování v 5-6. roku a 10.-11.rok  Boostrix/Adacel.

Horečka představuje vzestup tělesné teploty na 38 C° (axilárně) nebo 38,5 C° (rektálně). Nejčastější příčinou bývají infekční onemocnění.

Projevovat se může zimnicí, pláčem, nechutenstvím, změnou chování, třesavkou, bolestí hlavy až celkovou slabostí.

První pomoc:

Volíme antipyretika dle SPC ve formě sirupu, tablet nebo čípků, které lze mezi sebou i po 3-4 hod kombinovat. Dále můžeme přikládat chladné obklady na končetiny. Důležitý je i dostatečný pitný režim.

Lékaře je vhodné kontaktovat, pokud horečka nereaguje na léky, dítě má další příznaky jako zvracení, ztuhlost šíje a další nebo horečka trvá déle jak 3 dny, u malých kojenců a novorozenců kontaktovat lékaře dříve.

Kašel je prudký výdechový manévr vedoucí k uvolnění dýchacích cest, či odstranění jejich dráždění. Napomáhá udržovat volnou průchodnost dýchacích cest spolu s ostatními obrannými a ochrannými reflexy. Kašel společně s dušností patří k nejběžnějším příznakům respiračních onemocnění.

Varovné známky při akutním kašli jsou promodrání, dušení, náhlý začátek, zatímco při chronickém kašli neprospívání, zvracení, dušnost, noční kašel.

Typy kašle:

• Suchý (neproduktivní) kašel – nejčastěji vyvolán virovou infekcí, většinou ustupuje během 1-2 týdnů
• Vlhký (produktivní) kašel – obvykle vyvolán virovou nebo bakteriální infekcí, ev. doprovázen obtížným dýcháním, horečkou, únavou a ztrátou chuti k jídlu
• Pokašlávání při sekretu v nosohltanu – faryngeální kašel
• Štěkavý kašel – laryngeální kašel – akutní laryngitida!
• Dusivý kašel s expectorací nebo i bez ní a provázený např. pískoty – postiženy dolní cesty dýchací
• Psychogenní kašel – suchý nápadně hlučný kašel či pokašlávání, bývá vyvolaný stresem a může přetrvávat až několik měsíců

Doporučení:

Klidový režim, zvlhčení vzduchu, dostatečný příjem tekutin, udržovat průchodnost nosu (smrkání/odsávání) ev. antitusika, expektorancia.

Lékařskou pomoc vyhledejte v případě novorozenců a kojenců, při kašli trvajícím déle než 7 dní nebo pokud pozorujete dechové obtíže.

Meningitida je zánětlivé onemocnění mozku nebo meningeálních obalů mozku způsobené většinou viry či bakteriemi.

Predispozičně může působit respirační infekt, zánět středního ucha či úraz hlavy. U novorozenců může být klinika dosti nevýrazná a nespecifická – špatný příjem potravy, apatie, křeče, bledost, horečka, pisklavý pláč. Jinak mezi hlavní projevy patří ztuhlost šíjového svalstva, výsev petechií až sufuzí na akrech či fotofobie.

První pomoc:

Při podezření na meningitidu okamžitě voláme RZP či vyhledáme jakoukoli lékařskou pomoc. Důležitá je zejména včasná diagnostika a zahájení terapie.

Prevence:

Očkování – Bexero, Nimenrix

Pátá nemoc je virové infekční onemocnění způsobené parvovirem B19 přenášející se kapénkami. Nemoc se vyskytuje nejvíce na jaře a v zimě.

V klinickém obraze dominuje vyrážka s výskytem na tvářích (slapped cheeks), postupně na trupu, končetinách a hýždích, může svědit a být provázená respiračními příznaky ev. zvýšenou teplotou.

Terapie je symptomatická bez karanténních opatřeních.

Plané neštovice patří mezi vysoce nakažlivá infekční onemocnění přenášející se kapénkami nebo prostřednictvím kontaminovaných předmětů.

Typickými příznaky jsou vyrážka vysévající se ve vlnách po dobu až 6 dnů, postupně se měnící v puchýřky a stroupky (charakteristický výskyt různých stupňů najednou). Jako první jsou postiženy většinou oblasti hlavy, sliznic, následně hrudník a záda s rozsevem po celém těle.

Období nakažlivosti začíná již 2 dny před výsevem vyrážky a trvá obvykle dalších 7-10 dní.

Při závažném průběhu nutno kontaktovat lékaře k další terapii.

Po prodělání se vytváří dlouhodobá imunita. Při reaktivaci může vznikat pásový opar.

Terapie:

Většinou lokální terapie ke snížení svědění. Jinou terapii určuje lékař při komplikovaném průběhu.

Prevence:

Očkování: Varilrix (lze očkovat od 9 měsíců 2 dávkami, 2. dávka v odstupu nejméně 6 týdnů)

Spála je vysoce nakažlivé infekční onemocnění charakterizované streptokokovou angínou se spálovou vyrážkou a horečkou. Postihuje především děti předškolního a školního věku.

Dítě si stěžuje na bolest v krku, dále pozorujeme horečku, zvracení, bolest břicha, vyrážku hlavně v podbřišku, tříslech, na vnitřní straně stehen, podpaží a loketních jamkách. Kůže je na pohmat drsná. V obličeji dominuje difúzní erytém s výbledem okolo úst, jazyk je malinový.

Spála se léčí antibiotiky, obvykle penicilinem.

Závažné virové exanthemové onemocnění provázené vysokými horečkami, exanthemem, respiračními projevy, jejichž rizikem může být těžké poškození CNS (panencefalitida), proto je v ČR součástí povinné vakcinace (MMR).

Terapie:

Nutná hospitalizace nemocného na infekčním oddělení nemocnice.

Šestá nemoc je virové exantémové (vyrážkové) onemocnění, které postihuje téměř výhradně malé děti – nejčastěji ve věku mezi 6. měsícem a 2 lety, výjimečně do 5 let.

Typickým průběhem je náhlý vzestup horečky, která může trvat 3–4 dny a dítě přitom může jinak působit poměrně klidně. Po jejím poklesu se objevuje jemná růžová vyrážka, která se šíří na trup, krk a někdy i končetiny.

Léčba je pouze symptomatická, tj. zaměřená na úlevu od příznaků (např. snížení horečky). Nemoc obvykle probíhá mírně a bez komplikací.

Inkubační doba je 5–12 dní.

Toto vysoce nakažlivé virové onemocnění postihuje nejčastěji děti do 5 let, ale mohou onemocnět i starší děti či dospělí.

Jak název napovídá, typickým projevem je výsev puchýřků na dlaních, chodidlech a v ústech – ty mohou být bolestivé a ztěžovat příjem potravy. Často se přidává i zvýšená teplota, únava nebo bolest v krku.

Léčba je pouze symptomatická, tedy zaměřená na úlevu od příznaků – podávají se léky na bolest a horečku, důležitý je klidový režim a dostatek tekutin. Většina dětí se uzdraví do 7–10 dnů.

Zarděnky jsou virové infekční onemocnění, které má u dětí většinou mírný průběh. Problémem ale může být infekce u těhotných žen, které nemoc neprodělaly a nejsou očkované – zvláště do 20. týdne těhotenství hrozí vážné poškození plodu.

Příznaky zahrnují lehkou horečku, zvětšené uzliny za ušima a na krku a jemnou růžovou vyrážku, která se šíří z obličeje na tělo.

Léčba je pouze symptomatická, tedy zaměřená na zmírnění příznaků.

Prevence:

V České republice je zarděnkám možné účinně předejít díky povinnému očkování (součást MMR vakcíny – spalničky, příušnice, zarděnky).

Bolest břicha náleží k nejčastějším symptomům, které nutí děti navštívit lékaře. Opakovanými bolestmi břicha trpí asi 10-15 % školních dětí (častěji dívky) a 90–95 % z nich nemá organické onemocnění.

Mezi varovné příznaky řadíme bolest u dítěte mladšího 4 let, bolest lokalizovanou jinde než v okolí pupku, vyzařování bolesti, probouzející se dítě v noci doprovázené pláčem a nešťastným výrazem.

Pokud se jedná o dlouhodobější potíže je nutno řešit s lékařem.

Gastroezofageální reflux je definován jako zpětný tok žaludečního obsahu do jícnu. Mezi riziková faktory podílející se na jeho vzniku patří chronická respirační onemocnění jako asthma bronchiale, obezita či zácpa.

Nejčastější obtíže u kojenců a batolat zahrnují – ublinkávání, u větších dětí pak např. pálení žáhy, bolest za hrudní kostí, pocit kyselosti v ústech, opakované zvracení, zápach z úst, problémy s polykáním, odmítání jídla, dráždivý kašel, chronické záněty průdušek…

Režimová opatření, antirefluxní režim dle věku viz. níže:

Kolikovité bolesti břicha u kojenců (novorozenci – 4 měsíční kojenci) jsou jedním z nejčastějších stesků. Kolikou nazýváme náhle vzniklý stav dráždivosti, provázený neutišitelným pláčem, křikem, napnutím bříška, přitahováním nožiček k bříšku, zarudnutím v obličeji. Týká se jak kojených, tak nekojených dětí.

Příčina spočívá v nevyzrálém střevním mikrobiomu, v hromadění vzduchu spolykaného při krmení.

Děti zpravidla dobře prospívají a nevykazují orgánové onemocnění.

Doporučení:

Nebolestivé tišící manévry (rytmické houpání, poklepávání 2-3/s), manévry eliminující bolest a vedoucí k utišení (např. jízda v kočárku), probiotické kapky, popř. se poradit s pediatrem ohledně stravy nebo dietních opatřeních matky u kojeného dítěte.

Jídlo má společenský, komunikační charakter a navozuje u člověka příjemné pocity. PPP představují patologické zacházení s jídlem, patologické přemýšlení o jídle, ale i negativní pocity s jídlem asociované.

Mezi nejčastější PPP v dětství patří:

• Anorexie – strach a odmítání jídla
• Bulimie – restrikce v jídle střídané se záchvaty přejídání spojené se zvracením
• Psychogenní přejídání
• Ortorexie – posedlost zdravou výživou
• Bigorexie – posedlost cvičením a tvořením svalové hmoty
• ARFID – neschopnost jíst většinu potravy kvůli její chuti, struktuře, vůni, strachu z udušení
• Posttraumatická porucha krmení – následek traumatizujících zážitků jako zvracení, vyšetření trávicího traktu…
• Infantilní ruminační porucha – opakovaná regurgitace stravy s následným žvýkáním a polykáním potravy
• Neschopnost nebo ztráta schopnosti polykat pevná sousta

Prevence obecně poruch příjmu potravy:

Racionální přístup ke stravování – pestrý jídelníček s dostatkem všech potřebných živin.

Terapie:

Léčba spočívá většinou v úpravě jídelníčku, dle diagnózy pak odborná pomoc pediatra, psychiatra a psychoterapeuta (mentální anorexie apod.)

Akutní průjmová onemocnění můžeme řadit k nejčastějším chorobám dětského věku, u kterého se obáváme především dehydratace, která může vést až k život ohrožujícímu stavu.

Akutní průjem začíná často z plného zdraví a může být doprovázen horečkou. Je definován náhlou změnou konzistence a charakteru stolice s častým vyprazdňováním.

Doporučení:

Adekvátní rehydratační terapie – viz. Rehydratace a realimentace, dále probiotika, možno zvážit antidiaorika.

Dop. zvláštní situace může nastat ve věku kojenců a malých dětí, kdy je rozumné konzultovat s pediatrem.

Lékaře vyhledáme, pokud je dítě apatické, netoleruje léčbu, méně močí nebo pokud průjem přetrvává více než 2 týdny. Rovněž záleží na věku dítěte.

Prevence:

Očkování – Rotarix, Rotateq (perorální vakcíny) – od 6. týdne nejpozději do 32. týdne

Rehydratace a realimentace jsou základními kroky při léčbě průjmů a zvracení, jejichž cílem je doplnit ztracené tekutiny, ionty a živiny.

Příznaky dehydratace mohou zahrnovat žízeň, suché rty a sliznice, únavu, bolest hlavy, chladné končetiny, snížené pocení nebo zácpu.

Rehydratace

Pro doplnění tekutin se používají rehydratační roztoky – dostupné v lékárně, ideálně po konzultaci s farmaceutem nebo pediatrem. Důležité je podávat tekutiny po malých dávkách a často, zejména pokud dítě zvrací.

Realimentace

Při průjmovém onemocnění je důležité co nejdříve zahájit příjem potravy (realimentaci), aby tělo získalo zpět potřebné živiny.

Starší děti: podáváme lehce stravitelnou, šetřící stravu – např. brambory, rýži, kukuřici, mrkev, jablka, banány, kuřecí maso, suchary nebo suché pečivo. Ideální je formou pyré nebo mixované stravy.

Kojené děti: pokračujeme v kojení bez přerušení.

Správná výživa je základním pilířem optimálního somatického i psychomotorického vývoje dítěte.

Výlučné kojení je u zdravého donošeného kojence doporučováno do ukončeného 6. měsíce věku. Mateřské mléko plně pokrývá nutriční potřeby dítěte. Jedinými rutinně doporučenými doplňky jsou vitamin D a vitamin K (vitamin K pouze v případě, že byl po narození podán perorálně).

Denní příjem mléka u kojenců je individuální; orientačně se pohybuje kolem 150–180 ml/kg/den, vždy je však nutné respektovat kojení na požádání a signály hladu a sytosti dítěte.

Mezi ukončeným 4. a 6. měsícem věku, dle vývojové připravenosti dítěte, se doporučuje postupné zavádění příkrmů, včetně potravin s obsahem lepku, s cílem snížit riziko rozvoje celiakie. Nové potraviny zavádíme jednotlivě s odstupem 3–4 dnů.

Příkrmy mohou zahrnovat zeleninu, ovoce, obiloviny a maso, přičemž je vhodné včasné zařazení potravin bohatých na železo (maso). Maso musí být důkladně tepelně upravené, jemně krájené nebo mixované. Neexistuje striktní pořadí zavádění jednotlivých druhů příkrmů – výživa by měla být pestrá a přiměřená věku dítěte.

Zácpa je jedním ze základních symptomů onemocnění zažívacího traktu. Je definována jako obtížné vyprazdňování tuhé stolice v intervalu 4 a více dnů. Frekvence vyprazdňování stolice se liší podle věku dětí. Plně kojené děti se vyprazdňující nepravidelně, mohou mít stolici 1x za 10 dní i déle nebo naopak několik stolic denně.

Doporučení:

Dodržovat dostatečný příjem vlákniny a tekutin. V současné době se významná dietní opatření nedoporučují. Terapie spočívá v doporučeních pediatrem.

Zvracení je reflexní vyprázdnění žaludečního obsahu. Jedná se o významný obranný reflex, kterému může předcházet silná nevolnost.

Varovné příznaky: přítomnost krve či žluči ve zvratcích, alterace stavu, distenze břicha.

Doporučení:

Dle intenzity projevů porada s pediatrem, který určí adekvátní rehydratační terapii ev. doporučí hospitalizaci.

Při slabém průběhu dostatek tekutin (chladné), dieta.

Fimóza je stav, kdy předkožka nelze volně přetáhnout přes žalud penisu. U malých chlapců je zcela běžná a často fyziologická, zejména do 3–4 let věku, kdy se předkožka přirozeně postupně uvolňuje.

Fyziologická vs. patologická fimóza:

• Fyziologická fimóza – běžný nález u kojenců a batolat, většinou nevyžaduje žádnou léčbu.
• Patologická fimóza – vzniká při opakovaných zánětech nebo nevhodné manipulaci s předkožkou, může být spojena s bolestí, zarudnutím, otokem či problémy při močení (např. balónkovité vychlípnutí předkožky při močení).

Doporučení:

V případě obtíží, opakovaných zánětů nebo podezření na patologii je vhodné konzultovat u pediatra či dětského urologa.

U malých dětí není potřeba předkožku násilně stahovat, pouze jemná hygiena.

IMC neboli záněty močových cest patří k velmi častým bakteriálním infekcím dětského věku a týkají se ledvin, močovodu, močového měchýře a močové trubice. Pro jejich diagnostiku je esenciální vyšetření moči a tím pádem její správný odběr.

Odběr moči k vyšetření:

U větších děti nejprve omyjeme ústí močové trubice, abychom předešli kontaminaci a následně se snažíme zachytit střední proud první ranní moči.

U batolat a kojenců je opět nejlepší variantou zachycení vzorku moči ze středního proudu do připravené zkumavky, jelikož u tzv. sběrného sáčku je vysoké riziko kontaminace.

Co se týče potíží spojených s IMC, může se jednat o naprosto nespecifické příznaky jako nechutenství, neprospívání, zvracení, průjem, bolesti hlavy či typické příznaky jako bolestivé, řezavé močení, bolesti zad v bederní oblasti s iradiací do břicha, časté nucení na močení…

Terapie:

Terapie spočívá v nasazení antibiotik dle pokynů lékaře.

Konglutinace je přirozený vývojový stav, kdy je vnitřní list předkožky ještě spojený s povrchem žaludu penisu. Nejedná se o zánět ani patologii – tento stav je běžný u malých chlapců a často bývá zaměňován za fimózu.

Spojení se postupně uvolňuje samo v průběhu dětství, zpravidla do 5–7 let věku.

Projevy:

• Předkožku nelze úplně přetáhnout, ale není přítomno zúžení ani bolest.
• Může se objevit bělavý maz pod předkožkou – tzv. smegma – který je neškodný a postupně se vstřebává nebo spontánně uvolní.

Doporučení:

V případě opakovaných zánětů nebo podezření na jiné potíže je vhodné vyšetření u pediatra nebo dětského urologa.

Není nutné předkožku násilně stahovat – hrozí poranění a vznik jizev.

Dostatečná hygiena vnější části penisu při koupání je obvykle dostačující.

Kryptorchismus je stav, kdy jedno nebo obě varlata nejsou hmatná v šourku, protože nesestoupila z dutiny břišní nebo tříselného kanálu, jak se běžně děje v průběhu vývoje plodu.

Jedná se o poměrně častý problém u novorozenců, zj. u předčasně narozených dětí. Ve většině případů varlata sestoupí spontánně do 6 měsíců věku.

Typy:

• Skutečný kryptorchismus – varle je zastavené v sestupu.
• Retraktilní (vtažitelné) varle – vlivem reflexu může být občas hmatné mimo šourek, ale není patologické.
• Ektopické varle – nachází se mimo běžnou dráhu sestupu (např. v třísle, na stehně).

Doporučení:

Dlouhodobě nesestouplé varle zvyšuje riziko neplodnosti a vzniku nádorového onemocnění.

Pokud varle není ve věku 6 měsíců hmatné v šourku, je nutné vyšetření dětským chirurgem nebo urologem.

Pokud dojde k opožděnému nebo žádnému sestupu, může být doporučena chirurgická korekce (orchidopexie) ideálně mezi 6. a 18. měsícem života.

Za noční pomočování považujeme pomočování během spánku u dětí starších 5 let. Jedná se o poměrně častý problém (10 % 7letých dětí).

V rámci nočního pomočování rozlišujeme 2 typy: dítě se nikdy nenaučilo kontrolovat mikční akt nebo se začalo pomočovat po přechozím suchém intervalu (často hraje roli stres a psychická zátěž).

Noční pomočování může být jediným symptomem nebo může být doprovázeno náhlým nucením na močení, zvýšenou či sníženou frekvencí mikcí, slabým nebo přerušovaným proudem moči, bolestí/pálením při močení…

Poraďte se svým pediatrem, který určí další diagnostický postup.

Režimová opatření:

Motivace, omezení tekutin ve večerních hodinách, vymočení těsně před spánkem, probuzení dítěte do 3 hod. po usnutí a vysadit ho na WC/nočník.

Synechie vulvy znamenají částečné nebo úplné srůsty malých stydkých pysků, které jsou u malých holčiček často způsobeny nízkou hladinou estrogenů a podrážděním kůže v oblasti genitálií.

Tento stav je běžný zj. u kojenců a malých dívek do 6 let a obvykle není bolestivý ani nebezpečný.

Příznaky:

• Srůst může být částečný nebo úplný, někdy se objevuje lehké zarudnutí nebo podráždění.
• Může způsobovat potíže s hygienou nebo častější infekce močových cest.

Doporučení:

• Doporučuje se pečlivá hygiena, používání jemných mycích přípravků a vyvarování se podráždění.
• Pokud srůsty způsobují obtíže nebo opakované infekce, je nutné vyhledat gynekologa, který může zvážit jemné mechanické oddělení srůstů.

Kyčelní kloub je zj. u dětí velmi náchylný k řadě onemocnění, ať už se jedná o vývojovou kyčelní dysplázii, bakteriální zánět či tranzientní synovitidu.

Varovné příznaky:

• virový infekt horních cest dýchacích, chřipková onemocnění, zánětlivá onemocnění gastrointestinálního traktu v předchorobí

• bolest v kyčli, stehně nebo koleni

• bolest při stoji

• omezené pohyby, zj. rotace

• kulhání

Pokud se objevují nějaké varovné příznaky i u vašeho dítěte, je vhodná konzultace s praktickým lékařem, který vás nasměruje ke správné léčbě nebo vás odešle k příslušnému odborníkovi.

Vývojová dysplázie kyčelní patří mezi nejčastější vrozené vady u dětí, a proto se provádí v ČR sonografický screening:

Povinný screening trojího síta: (hlavní metodou je ultrazvuk):

1. etapa = 3. – 5. den po narození již v porodnici
2. etapa = 6. – 9. týden v ortopedické ambulanci
3. etapa = 12. – 16. týden

U děťátka nemusíme pozorovat žádné obtíže. Pokud není vada včas rozpoznána, děti nemohou končetinu natáhnout dostatečně do strany, chůze se rozvíjí s latencí, objevuje se kulhání či bolest. V dospělosti vede často k artróze kyčelního kloubu.

Konzervativní léčba:

• Frejkova peřinka

• Wagnerovy punčošky

• Pavlíkovy třmeny

Režim nošení všech pomůcek je celodenní (23 hod + 1 hod je vyčleněna na hygienu).

Zlomenina je porucha kontinuity kosti, která je způsobena překonáním elastických schopností tkáně tlakem, tahem či posunem.

U dětí se vyskytují některé typy zlomenin, se kterými se u dospělých nesetkáváme, a proto je vhodné nechat děti ošetřit na specializovaných pracovištích dětské chirurgie, traumatologie či ortopedie.  Dalším rozdílem je fakt, že se jedná o rostoucí kost, kdy v okolí kloubu bývá kost chrupavčitá, což znesnadňuje RTG diagnostiku. Výhodou je, že děti rehabilitují mnohem snadněji a rychleji. Celkově se operuje mnohem méně, asi pouze 13 %.

Zlomeniny se obvykle manifestují sníženou pohyblivostí končetiny, bolestí a otokem.

První pomoc:

Důležité je znehybnění, které zmírní bolest a zabrání dalšímu poškození. Pokud se jedná o uzavřenou zlomeninu, s postiženou částí pohybujeme co nejméně, popř. stáhneme obinadlem. Na druhé straně stojí otevřená zlomenina, kdy ránu sterilně zakryjeme a popřípadě zastavíme krvácení. V obou případech vyhledáme lékařskou pomoc.

Atopický ekzém je multifaktoriální chronické neinfekční onemocnění kůže spojené s úporným svěděním a suchostí kůže vedoucí k projevům zánětu kůže v predilekčních místech.

Toto onemocnění bývá často zhoršeno iritačními dráždivými podněty (mýdla, prací prostředky, chlor v bazénech, nevhodné oblečení), alergeny (potraviny, roztoči, prach, plísně, pyly), počasím (horko – zpocení), infekcí, psychickým stresem, hormonálními změnami (dospívání)…

Seboroická dermatitida je definovaná jako chronické recidivující onemocnění kůže vázané na lokality s větším počtem mazových žláz, kštice, obličej, trup. Dochází k olupování v mastných žlutých šupinách a zarudnutí kůže.

Novorozenci a kojenci – postiženy mohou být i oblasti záhybů včetně plenkové. Tato dermatitida se rozvíjí v 1. měsíci života zj. u dobře prospívajících kojenců. Ložiska nesvědí ani nemokvají a obvykle mizí do 1 roku.

Adolescenti – postižen může být i trup (v oblasti hrudní kosti, mezi lopatkami). Recidivuje po vysazení terapie.

Jedna z nejčastějších potravinových alergií u kojenců a malých dětí. Tělo reaguje přehnaně na bílkoviny obsažené v kravském mléce.

Nejčastěji se projevuje ekzémem, průjmem, bolestmi bříška, zvracením nebo krví ve stolici. Dítě může být neklidné, špatně spát a hůře přibírat.

Terapie:
U kojených dětí je nutné vyloučit mléčné výrobky ze stravy matky. U nekojených dětí se používají speciální mléka (např. s naštěpenou bílkovinou nebo aminokyselinová).
Většina dětí z této alergie do 3 let věku vyroste.

Doporučení:
Nepodávat běžné kravské mléko ani výrobky z něj bez porady s lékařem. Alergii je vždy vhodné konzultovat s pediatrem nebo alergologem.

Bolest je nepříjemná smyslová a emoční zkušenost, která má ochranný a diagnostický charakter. Bolestivé a ostatní stresující vlivy vyvolávají u dětí závažnější poruchy funkcí celého organismu , kvůli vegetativní nestabilitě a nedokonalé funkci všech kompenzačních mechanismů. Ovlivňuje budoucí reagování jedince na bolestivé situace

Dítě je neklidné, neutišitelně pláče, zaujímá nezvyklou polohu. Často nelze určit lokalizaci a charakter bolesti zj. u malých dětí.

Pokud se tento stav nezlepšuje, je nutno vyhledat lékaře.

Běžná potíž doprovázející katary horních cest dýchacích nebo anginy.

Doporučení:

U větších dětí – kloktání solných roztoků, Priessnitzův zábal na krk, pastilky.

Navštivte lékaře při bolestech trvajících více než 2-3 dny, při současné horečce či bolestech při polykání.

Plusoptix je screeningový přístroj určený především pro použití u batolat a dětí k odhalení refrakční vady oka, která představuje nejčastější příčinu tupozrakosti.

6% naší populace trpí tupozrakostí, a proto je časný záchyt velmi opodstatněný. Nekorigované oční vady bez včasné léčby způsobují trvalé následky.

Měření zraku tímto přístrojem je neinvazivní a bezkontaktní ze vzdálenosti 1 m, kdy dítě sedí uvolněně na klíně rodičů, přičemž jeho pozornost upoutávají zvukové a světelné efekty. Rychlost celého měření se pohybuje v řádu vteřin a je prováděno mezi 6. a 12. měsícem věku dítěte. A při pozitivní rodinné anamnéze závažných očních vad jako tupozrakost, šilhání, dalekozrakost, krátkozrakost, astigmatismus atd. se test opakuje ve 2 a ve 3 letech.

V případě pozitivního nálezu je dítě odesláno k odbornému vyšetření.

Antibiotika jsou látky, které buď inhibují růst mikroorganismů nebo je rovnou usmrcují.

Zásady správného užívání:

• nevynechávat dávky a užívat přípravek tak, jak je předepsáno

• užívat ATB pravidelně dle rozpisu (nejvyšší účinnost)

• užívat ATB po celou dobu stanovenou zdravotnickým pracovníkem (léčba se nesmí zastavit příliš brzy, aby byla efektivní)

• léčivo je určeno pro konkrétní infekci, konkrétní osobu, konkrétní dobu užívání = neužívejte zbytky jiných léčivých přípravků

• ordinaci ATB určuje vždy lékař, dle laboratorních výsledků a klinického obrazu